Slavia - Baník 3:0, "Poslední výjezd sezóny"

Poslední kolo milované nadstavby je za námi a v něm jsme se utkali s našimi největšími rivaly na tuzemské fanouškovské scéně. Pojďme se podívat, jak to celé vypadalo.

Očekávání ohledně našeho celkového počtu nebyla týden předem vůbec pozitivní. Přece jen sledovat, jak sešívaní opět slaví a přebírají titul, moc lidí nepřiláká. A s fotbalovými výsledky v nadstavbě jsme počítali podobně jako v minulých letech.
Avšak výhra v Plzni udělala výbornou reklamu poslednímu výjezdu a domácí vítězství nad ACS bylo jen třešničkou na dortu. Stalo se tedy neuvěřitelné, bez výrazné hecovačky byl sektor hostí tři dny před sobotou vyprodaný.

To dalo jasný signál ke tvorbě prezentací. Původně bylo v plánu připravit jednu choreografii a tím to ukončit. Bylo by však trestuhodné nevyužít plného sektoru a zůstat jen u jedné. Tak jsme se kousli a silou vůle během týdne dokončili i druhou.

Z obav o možné výrazné zpoždění vlaku a pozdní příchod na sektor byl zvolen odjezd už v 8 ráno. Dřívější odjezd znamenal samozřejmě dřívější příjezd, tudíž následovalo čekání před branami stadionu. Domácí nám sice komunikovali, že budou připravené stánky a místa k posezení. Realita? Jeden výčep a o posezení ani stopa. Vypadalo to spíš jako někde před hlavním nádražím. Díky...

Jak vypadá vyprodaný sektor hostí v Edenu? To jsme měli možnost vidět v únoru, a takhle to tentokrát rozhodně nevypadalo. Střízlivým odhadem nás bylo cca 850, což rozhodně není nejhorší. Co však je nejhorší, to byla přítomnost zhruba 50 různých influencerů a turistů ze zahraničí. Tohle v sektoru hostí nemá co dělat...

První se v ultras duelu prezentovali domácí – s plachtou „Šampioni“ zakrývající dvě tribuny. Po jejím spadnutí se na Tribuně Sever objevila kartoniáda s textem „Mistři“. Okamžitou odpověď jsme měli připravenou i my. Už v 5. minutě šla nad hlavy plachta „SK Slezská Ostrava“, doplněná o vysoké zelené balónky v horní polovině sektoru. Vše bylo na plotech olemováno černým igelitem, a na spodním plotu se vyjímala hornická kladívka. Pyrovložka bohužel kvůli počtu a světelným podmínkám nevynikla tak, jak jsme si představovali.

Jak už skoro bývá zvykem u TS, tak během poločasové přestávky přišla na řadu jejich pyroshow, avšak bez fandění, a když u toho hlasatel čte narozeninová přání, tak to prostě nemá stejný efekt jako během zápasu…

Druhý poločas přinesl i druhou prezentaci v našem sektoru. Na malované plachtě dorazil Václav Postránecký v roli z filmu Černí baroni, spolu s jeho ikonickou hláškou: „Chce se mi zvracet!“ – jako reakce na námi neoblíbenou nadstavbu a zároveň i na vysoké ceny vstupenek. Význam posilovaly i měnící se nápisy na spodním plotu. Nad samotnou plachtou zavlály mávačky v armádních barvách.

Fandění v tomto klání kotlů bylo vlažné z obou stran. Bylo znát, že sezóna s nadstavbou je opravdu dlouhá. TS samozřejmě pomáhalo, že přebírají titul a vedou 3:0. I u nás se objevily světlé momenty, ale jinak se fandění neslo spíše v průměru.

Po zápase ještě proběhl menší náběh domácích směrem k sektoru hostů – ale rychle bylo jasné, že jde spíš o malé „bububu“, aby bylo co napsat na internet. Zapálené racce jen hořely v rukách, ani jedna neletěla směrem k nám. Pouze dva členové z nabíhající strany vypadali opravdu nažhaveně – asi jim zapomněli říct, že se nic nemá stát. Ale i to přešlo rychle. Takže menší vzrušení na závěr, ale nic zásadního.

Jak už bylo zmíněno – ligový ročník končíme prohrou. Ale i tak to byl jeden z nejlepších za poslední roky. Nezbývá než doufat, že takto to půjde i dál. Jak vážně to klub myslí, se ukáže během přestupového období. Tenhle kádr je třeba udržet za každou cenu – a ideálně ho smysluplně doplnit. Ať se taky v té Evropě dostaneme někam dál.

Sepsal: Diego