Liberec - Baník 3:2 „Přituhuje...“

Jen zřídka se nám naskytne možnost výjezdu do Liberce ve víkendový den a tak ji tuto sobotu využívá 252 fanoušků Slezské, kteří dvěma vlakovými spoji a několika automobily táhnou od brzkých ranních hodin, či dokonce v průběhu pátečního dne, do města pod Ještědem. Po příjezdu dostávají chachaři volnost, ale téměř každá skupinka také minimálně jednu policejní dodávku jako doprovod po libereckých ulicích.

Před stadionem nastávají první problémy, když na nás ochranka vyrukuje s nesmyslem o nevpuštění více jak tří vlajek, kdy každá musí mít maximálně 1x2metry. Sami „ochránci“ neví proč to tak je, ale prostě přes to nejede vlak, takže v našem sektoru visí jen jedna malá vlajka, která prošla dřív, než vůbec dorazily hlavní zástavy. V části tribuny ještě věšíme nápisy „Sektor: Rodiny s dětmi“. A že jich na tomto výjezdu bylo. Další prezentace nemá smysl, kvůli vypatlanosti místních papalášů, do Liberce ani vozit.

Pozitivem sobotního zápasu bylo fandění, které opravdu sneslo ty nejpřísnější kritéria a během něhož došlo k představení nového chorálu ,,SK Slezská“ a ten byl, obzvlášť po první brance do liberecké sítě, slyšet snad až k Ještědskému hřbetu. Několikrát během devadesáti minut a také po zápase byl pozdraven, tak slušně jak si zaslouží, pan předseda FAČR Pelta.

Domácí rozděleni do dvou kotlů, které si v počtu aktivně fandících nemají moc co vyčítat, se nijak extra neprezentují ani opticky ani hlasově. V průběhu druhého poločasu se skupina blíže k sektoru hostí snaží roztáhnout na hlavní tribuně nějaký nápis, ale aktivní ochranka rychle tuto akci hatí.

Zápas končí další prohrou Baníku a panika už je docela na místě, což bylo vidět i na hráčích při děkovačce. Dvouhodinové čekání na vlak a nekonečná zpáteční cesta probíhají bez problémů a my se v ranních hodinách zjevujeme na Svinovském nádraží.