Jak šli Franta s Karlem na pivo.

„Čau Karel, čets to?“ uvítal Franta originálně svého známého, když se spolu v sobotu tradičně sešli na pivku.

„Co myslíš? Toho Šafarčíka? Jo.“, vydechl Karel ztrápeně. „Jsem myslel, že mě odvezou. Ten chlap se snad zbláznil!“

„Ani mi nemluv, jsem si to vytiskl, mám to s sebou“, řekl Franta a začal z kapsy vytahovat složený papír.

„Jsem se vytočil hned na začátku“, pokračoval. „Dívej“ a významně zaťukal prstem na svůj výtisk rozhovoru se Šafarčíkem, který našel na webu ČT24. „Tak on si stěžuje, že jsme po podzimu byli pátí, nebo co? Prý to postavení v tabulce není úplně zasloužené. Takže Svědík upletl z hovna bič a podle Šafyho nastala krize a musel ho nutně odvolat! To mi hlava nebere. Ale to už jsme se rozčilovali v zimě a do dneška jsem to nepochopil“, zavrtěl hlavou Franta.

„Dej nám tu dvě“, zavolal Karel na číšníka a pokračoval k Frantovi. „Já vím, a pak přived toho Frňku, prý aby hrál atraktivněji a odvážněji. A pak celé jaro doufal, že už to přijde. Ty, já nevím, ale i v Příbrami by takový trenér po pátém kole letěl, ani by si nestihl sbalit, ne? A ne, že by furt hledal výmluvy všude kolem, synci v kabině psychicky víš kaj a divíš se jim? Oni jsou po podzimu pátí, a za odměnu jim vyhodí trenéra a Šafarčík řekne, že je všechno špatně. A jako bonus prodají ty nejlepší a jim přivede takého mantáka“, rozohnil se Karel.

„A furt omílá jakýsi zápas ze Spartou, na který si už Karel ani nepamatuju. Koho jako zajímá jeden zápas za celé jaro? Se jich hrálo dalších třináct! Moje nervy …“, procedil Franta mezi zuby a zapil to vychlazeným Ostravarem.

„Ty si se mnou jako neťukneš?“ zlobil se na oko Karel.

„Jé, sorry, jsem z toho Baníku jaksi mimo“, omlouval se Franta a nastavil sklenici. Cinknutí skla oba znovu naladilo na stejnou vlnu.

„Teď, teď bude říkat, že neměli prodávat Greguše. Že ho nahradí jakýsi týpek, který ale vůbec nehraje. Ty ho znáš, Karel?“

„Cosi mi to říká, ale jen podle jména“, odpověděl Karel. „A jak pustili toho Estonce, že neřekne, proč skončil dřív!“, pokračoval.

„A tady, čti, prý Svědíka odvolat MUSEL! Že to bylo riskantní, ale že takový je sport“, vrtěl hlavou Franta. „To je jasné, že MUSEL, bo si nechtěl od nikoho nechat kecat do toho, jak si z toho dělá rodinnou firmu bez konceptu. Co by se staral o výsledky, on je pan chytrý a bude si to dělat po svém. Že když nebudou výsledky, nebudou prachy, to už mu asi nedochází“, nechápavě pronesl Franta.

„Ty jo, čti dál, já snad umřu smíchy. Prý Frňka je jeden nejtalentovanějších trenérů! To i Luňák z Houslic by to kaučoval líp než tenhle“, se smíchem ukazoval Karel na odstavec v rozhovoru. „Viděls to minulý týden? Prý já jsem TRENÉR! Jak dostal tu licenci!“ vzpomínal Karel se smíchem na poslední díl Okresního přeboru.

„Jó, Vetchý je boží, to nemá chybu“, přidal se Karel.

„Ty a to je bomba, poslouchej: Nyní jsme se ale rozhodli, také vzhledem k finančním možnostem klubu, jít cestou zužování kádru. To totiž také byla jedna z našich chyb. V průběhu jara jsme měli, co se týče kvantity, kádr dosti rozsáhlý. Měli jsme třiadvacet hráčů, z nichž každý byl přesvědčený o tom, že by měl být na prvoligovém hřišti. To rozhodně nepřispělo k lepší náladě v kabině“, přečetl Franta Šafarčíkovu reakci.“ Tak dvacet tři hráčů je podle něho rozsáhlý kádr? Jsem se schválně díval jak to mají jinde. Liberec má 25 hráčů, Příbram 25, Brno dokonce 26 hráčů a třeba Slavia má 23 hráčů na soupisce.“

A Karel pokračoval: „A co si to ti synci dovolujou, oni jsou jako v áčku a ještě by chtěli hrát? A dokonce by chtěli být lepší než ostatní, aby hráli v základu? A ten mladý, Holzer, že chtěl na Euro? Nasrat! Takovým zpovykanostem rozhodně v příští sezóně zamezím! Patnáct jich bude, budou hrát v sobotu za juniorku, v neděli za áčko a kdo dovrší 24 let, toho bez milosti prodám.“

„Normálně je mimo“, navázal Franta, „vždyť on o tom fotbalu nic neví a ještě se tak ztrapňuje v novinách. Kdyby byl radši zticha a zdekoval se potichu z Baníku, udělal by líp.“

„Už aby to bylo“, nahlas zadoufal Karel.

„Dej sem další dvě“, mávnul Franta na číšníka. „Je nějaký pomalý“, poznamenal.

„Frydrych nepodepsal smlouvu, co mu nabídli“, řekl Karel.

„Se mu divíš? Doufá, že půjde ven, to by byla jeho záchrana, bo Bůh ví, jak by tady dopadl. Jednou chudák cosi chtěl - nechtěl říct do novin, a hned to dostal sežrané. A Pavlenku už prý v zimě pro sebe koupil Pelta, jo? To se po Euru hezky nabalíkuje. A Baník zas prd“, smutně pronesl Franta.

„Jsem zvědavý, jak to dopadne s Barym. By si Šafarčík mohl olíznout všech deset, kdyby tu zůstal“, zasnil se Karel.

„To jo, akorát ten vypadá tak nasraně, že za sebe asi radši pošle agenta, aby se zas nevytočil“, zasmál se Franta.

„A lanaří Kulu a Vrťa. No ti se mu na to vykašlali, když vidí, jak to tu „funguje“. Ještě, že se mají na co vymluvit“, ušklíbl se Karel.

„To víš, tak tam zůstane ten jeho synáček a ti dva další „odporníci“, kteří ví o fotbalu méně než tu ten výčepní“, ironicky poznamenal Franta. „Dyť tam hraje samý černoch a Balkánec, jsem se díval na soupisku, víš kolik máme cizinců? Osm! Prý stavíme na odchovancích, haha“, neodpustil si připomínku Franta.

Karel se při druhém pivku rozjel: „A teď jako řeší, kde budou trénovat příští rok? To už snad víme rok, že na Bazalech končíme, ne? Ale řešíme to měsíc před koncem nájmu potom, co rozjebeme vztahy z městem tak, že už nás tam nepozdraví ani vrátný. Všechno jsme to posrali, takže áčko bude trénovat na školním hřišti a jezdit po všech ďurach v okolí, kde nás nechají za stovku běhat hodinu po trávníku a možná i vysprchovat.“

„Šaškárna“, souhlasně pokyvoval Franta.

Karel se nenechal vyrušit a pokračoval: „Jó, a to už asi víte, ale kdyby ne, tak jsem vám zapomněl říct, že áčko má v ceně nájmu ve Vítkách jen jeden předzápasový trénink na hlavním hřišti … Ale to nevadí, vynahradíme si to v Krpoli!“

„A ještě budou vyhrožovat městu, že když jim nedají plnou dotaci na mládež, že to odnesou chlapi z áčka. No co je komu po tom, no uznej?“ snažil se Franta držet krok s Karlovou nově nalezenou energií.

„To víš, že jo, on vlastně říká: Ne, já nejsem neschopný, že nedokážu už čtyři roky zajistit, aby klub nebyl závislý na libovůli politiků. To oni, nechtějí nám dávat dotace! A když už je dají, tak je chtějí vyúčtovat! To jsem ještě neviděl. To by se taky mohlo stát, že si dupnu nožičkou a klub prostě nebude. To jsem vám to nandal. Proč si z toho nikdo nic nedělá?“, šklebí se Karel a předvádí uplakaného Šafarčíka.

„A tu, zas za všechno můžou fanoušci. Už rok mluví o riotu na Spartě. Ty, on je snad jediný, kdo to furt vytahuje. Už ani v Blesku to nikoho nezajímá. A že kvůli tomu zavedli ten adresný ticketing“, řekl Franta, když se znovu zadíval do rozhovoru.

„Si děláš srandu? Toho jsem si ani nevšiml. Vždyť už v září to zrušili, když jim všichni omlátili o hlavu to, že na svazu to nikdo nechtěl a ještě to bylo protizákonné!“ vytočil se Karel.

„Jo a ještě tu rýpe do bojkotu a Svěrkyho. Ale že se k Lukešovi, Svěrkymu i dalším srdcařům zachovali jak hajzli, to už neřekne, co? Vždyť Lukeš neměl ani rozlučku, to mu udělali o přestávce ti z kotle“, přidal se Franta.

„A prý kvůli bojkotu mu na podzim odřekl sponzor! To už nemyslí vážně, ne?“ divil se Karel. „Počkej, já si to dobře pamatuju“, pokračoval. „To bylo loni v červnu, když Šafarčík slíbil, že představí nového generálního sponzora. Když se nic nedělo ani v červenci, ptali se všichni co a jak. A pak přece představil ten Chachar Mobil! To zas byla ostuda…“

„Takže z dalšího super sponzora zase nic není a jenom kvůli bojkotu“, s ironií v hlase poznamenal Franta. „Teda, ještě že ty fanoušky máme, všechno se na ně svede, máme viníka, jsme zachráněni, teď už nás čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty!“ vzpomněl na hlášku z „Básníků“ a dvěma hlty dopil pivo. Oba se zamysleli.

„Ty, a co jako myslí tou sebereflexí, o které tam furt mluví, Karle?“ zeptal se po chvíli Franta.

„Podle mě asi to, že místo toho, aby popřemýšlel, jestli náhodou nedělá něco blbě, si příště dá raději bacha na hubu, než vyhlásí, že má sponzora. Žádnou jinou sebereflexi jsem v tom textu nenašel“, ukončil rozhovor Karel a objednal další dva kousky a k nim velké rumy.

„Pojď, zapijem to, třeba to ještě dobře dopadne“, řekl Karel s nadějí v hlase. Oba do sebe kopli své panáky a na chvíli se zasnili, když si představili, jak se svými dětmi chodí na Bazaly na nově zrekonstruovaný stadion na Slezské… Škoda, že musíme do těch Vítek, napadlo oba a Franta objednal další rumy, aby na to nemusel myslet.

LZO

V článku jsou uvedeny citace z původního zdroje: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/314410-co-vsechno-se-nepovedlo-rozhovor-s-majitelem-baniku/