Č.Budějovice - Baník 1:0 „Bída...“

Po posledním ligovém výjezdu do Příbrami jsme se tentokrát podívali ještě níže pod hlavní město, do Českých Budějovic, které se po jednoleté druholigové štaci vrátily do nejvyšší české ligy. Vlakovým spojem, který startoval z Ostravy před sedmou ranní, se na cestu vypravilo přes sto chacharů a další je následovali pozdějšími spoji či po vlastní ose automobily. Kvůli výlukám jsme část trasy nuceni jet autobusy, které jako obvykle doprovází několik policejních dodávek a vysazeni jsme na místě, kde by se hororoví tvůrci nejspíš náležitě vyřádili.

Po občerstvení, či objevování krás města, se nás na stadionu nakonec schází přesně 281 kusů a mimo slabého fandění se prezentujeme velkým počtem vlajek a v 60.minutě špatně roztažených choreem „My jsme Baník“ spolu s příliš brzo odpálenou pyrotechnikou a následně lesklými kartony v barvě modré. Takže žádná hitparáda.

Vzápětí po této prezentaci jsou zapáleny dvě vlajky a šály domácích, které byly uloveny při loňském příjezdu budějovických na slezskou půdu. To údajně nejprve rozbouřilo domácí lavičku a následně také hasiče a ochranku, kteří se ale do žádných větších akcí nepouštějí.

Na hřišti Baník nepředvedl až tak tragický výkon jako v Příbrami, ale hlavně kvůli neproměňování šancí si opět neodvezl z venkovního zápasu ani bod a je s podivem, jak se mužstvo s takovými výkony může stále držet na pohárové příčce v tabulce.

Domácí fans se oproti předešlým vzájemným zápasům početně zlepšili a vyvěsili také nějaké vlajky, kterých nejspíš mají stále dostatek(prozatím) a ve vzduchu byl také třetí poločas, ze kterého bohužel sešlo z obvyklých důvodů.

Zpáteční cesta, tentokrát přes Prahu, byla ve víru klasické výjezdové zábavy, nových chorálů a překvapivě bez větší buzerace.