Baník – Mladá Boleslav 1:0 "Návrat"

Utkání samotnému ve čtvrtek předcházelo splnění hlavních podmínek ukončení bojkotu. A ten byl také ukončen.

Sobotní návštěva však byla poměrně tragická. Faktorů, proč tomu tak bylo, je více. Prohra v Liberci či nevýrazný výkon v poháru. Ke změně podmínek (a s tím spojenému ukončení bojkotu) došlo až dva dny před zápasem, mnoho lidí o tom ani nevědělo. Ti, co o tom věděli, tomu stejně kolikrát nerozuměli. Zmatek v tom měli i samotní zaměstnanci klubu. Mnoho lidí se mnohdy po několika desítkách minut čekání před stadionem obrátilo a šlo domů či do hospody. A stále je tu dost lidí, která současná situace na Bazalech (ať už pro to mají důvod jakýkoliv) od návštěvy domácích zápasů odrazuje. Avšak kdyby k ukončení bojkotu nedošlo, byla by návštěva daleko tragičtější (nadhodnocené počty při předchozích zápasech budiž tomu důkazem).

Teď už k dění na tribunách. Kotel byl ovlajkován pouze hlavními zástavami. Support se stadionem nesl po celou dobu zápasu. Lepší chvilky se střídaly s horšími, přesto ten rozdíl oproti předchozím dvou zápasů byl znát. I sami hráči si po vítězném zápase (díky gólu Marka Šichora) pochvalovali, že se jim hrálo lépe s podporou za zády.

Chybět nemohly ani choreografie. Obě dvě přišly na řadu ve druhém poločase. Nejprve byl roztažen děkovný nápis pro fanouškovské tábory, jenž nás svou absencí v sektoru V2 podpořily v bojkotu. Pro rýpalisty – ano, nejspíše by nedorazili v závratných počtech, ale opět se ukázalo, že když se chce, dokážeme být, navzdory klubové příslušnosti, jednotní. Protože jedno máme společné – náš svět nezničíte! Druhá prezentace přišla na řadu chvíli poté. Nejprve letí stovky konfet, načež je v popředí sektoru roztažen nápis „Chachara nezlomíte“ a za ním vzduchem víří desítky modrobílých vlajek a vše rozjasňují žluté ohně.

Při závěrečné děkovačce jsou odpáleny ještě dvě dýmovnice, bo vzduch, co není vidět, není vzduch