Po fanouškovsky atraktivním výjezdu do Edenu, který se na hřišti moc nepovedl, nás čekal návrat do Ostravy, kam zavítala ve veledůležitém zápase Mladá Boleslav, která se v tabulce nepříjemně lepí právě na pozice Baníku. Baník moc formou v posledních zápasech neoplývá, takže obavy o umístění byly opravdu na místě.
Zápas začal dost netradičně již ve 14 hodin, důvodem posunu byla akce v nedaleké aréně, kde večer probíhal Oktagon a mnoho fanoušků díky posunu mohlo stihnout obě akce, jelikož na obou akcích bylo přes 10 tisíc diváků, tak posun byl jednoznačně ku prospěchu.
Jak bylo řečeno, Baník sledovalo 10 593 fanoušků, z toho 7 fanoušků Boleslavi se dvěma vlajkami. Ačkoliv pro mnohé to číslo je směšné, Boleslav není aktivní výjezdový tábor, takže to, že u nás nebyla výjezdová nula, je určitě pro jejich scénu úspěchem.
Baník začal utkání aktivně a dal dokonce i vedoucí branku, kdy se trefil Procházka, ovšem Boleslav ještě v prvním poločase kontrovala, když zůstal trestuhodně neobsazený Mešanovič ve vápně a ten neměl problém vstřelit vyrovnávací branku, která, jak se později ukázalo, byla brankou poslední. Trošku zklamání nastalo v době, kdy se čekal větší tlak domácích, ale z kotle to vypadalo spíše tak, jako by hráči Baníku byli spokojeni s remízou a nějaká velká aktivita nepřicházela.
Doping byl dost proměnlivý. Lepší chvíle střídaly chvíle slabší, až hluché. Úvodní hymna byla na přání klubu uspíšena kvůli znělce ligy a také z důvodu, že celý proces trvá moc dlouho a hráči před zápasem vytuhnou, bohužel celá akce nepřinesla ten efekt, který hymna má přinést. Vždycky má většina přítomných husí kůži při zpěvu, tentokrát bohužel tomu nebylo, jelikož spousta fanoušků ještě ani nebyla na místech a ti, kteří tam byli, tak určitě nečekali, že se začne zpívat ještě když jsou hráči v tunelu. Je otázkou začít zpívat, když jsou hráči ještě v tunelu anebo až s úvodním hvizdem?
Úvod zápasu byl z pohledu kotle ovlivněn faktorem ztraceného bubeníka, který se zatoulal bůh ví kde a prvních 20 minut jsme se museli spokojit s improvizací člověka, který tohle dělal prvně (a prý naposled), za odvahu zaslouží velký respekt