Baník - Karviná 1:3, "My chceme Baník..."

Po dlouhé době se za účasti plné kapacity uskutečnilo minulou sobotu malé slezské derby. Do azylu do Vítkovic zamířil bezvýznamný klub z Karviné. Už první menší překvapení spočívalo v nízkém zájmu o toto utkání, ačkoliv s nemalou pravděpodobností Karvinou čeká pád do nižší ligy, přinejmenším boj o záchranu. Tragédii na hřišti sledovalo něco málo přes 7.000 přihlížejících, jež původně očekávali jasné vítězství ostravských hráčů, kteří měli napravit své výkony hluboko pod své možnosti, jak tomu bylo v předchozích zápasech.

To se ale všichni hluboce přepočítali, protože to, co se dělo na hřišti bylo jak z nejhorší noční můry. Během úvodních třiceti minut karvinští vsítili tři branky, naši hráči totálně nezvládali. To se taky podepsalo na supportu, kdy se z tribun neslo hlasité a velmi naštvané „MY CHCEME BANÍK!!!“

Ani přes tento šílený výkon čutálistů, kteří by zasloužili nakopat tam, kam slunce nesvítí a expresem poslat podívat se, jak bojují hráči na pažitu v okresním přeboru, se modrobílí fanatici na tribunách nevzdávali. Snažili se i nadále hnát svůj výběr k lepším výkonům pomocí docela slušného supportu.

Za léta ve vyhnanství jsme si víceméně zvykli, že jakmile překonáme brány stadionu, ocitáme se prakticky v jiném podnebném pásu, ačkoliv před branami svítí slunce a je krásně teplo. Při vkročení do útrob stadionu se zvedá mohutný vítr, slunce již nehřeje a div se nad stadionem nevznáší lokální mrak krupobití. Tentokrát si vítr ošklivě pohrál s dlouho připravovanou optickou prezentací a zapříčinil mnoho útrap. Předlohou chorea byl odznáček z osmdesátých let se třemi korunkami a roky zisku titulů. Samozřejmě malíři neopomněli dodat čtvrtý letopočet zisku titulu. Po stranách byly připraveny svislé transparenty s jednoduchým textem „MISTŘI“. Pod sektorem bylo choreo doplněno o transparent v odstínech modré nesoucí bílý nápis „HISTORIE, KTEROU DOBŘE ZNÁŠ“. To vše doplněno o desítky vlaječek ve třech tónech modré. Před samotným vytáhnutím malované plachty, muselo být choreo dlouho opravováno partou izolepových maniaků, kteří se snažili napravit a minimalizovat všechna poškození, jež silný vítr způsobil. To se nakonec neúplně podařilo a stejně jako na hřišti Baníkovci obdrželi tři góly, i choreo nakonec čítalo tři větší díry. I přes to lze vůbec vzít za úspěch, že škody nebyly větší a výsledek nebyl tak katastrofálně hrůzostrašný, jak se obávalo.

Po skončení zápasu se hráči vydali směrem ke kotli na žádost Chacharů „Pojďte k nám!“, kteří si chtěli vyjasnit, co za hrůzu na pažitu to bylo. Na jednání v rukavičkách nešlo pomýšlet. To, co hráči předvedli, byla naprostá ostuda, otřesné vystoupení a vyvrcholení nedobrých výkonů z jarní části sezóny. Nejhorší je, že ačkoliv podle konečného výsledku se může zdát, že si hráči asi pořádně vsadili, krutou realitou je však ta skutečnost, že celé jaro nehrají dobře, zaostávají za svými možnostmi a výsledné skóre je jen završením špatných výkonů.

Z Karviné dorazilo podpořit svůj celek i přibližně šest/sedm desítek zelenobílých, kteří si pro derby připravili kreslenou dvoudílnou choreografii zobrazující na vrchní plachtě tři erby – slezský, klubový a erb města Karviná, na dolní plachtě nápis „SLEZSKÁ KARVINÁ“. Vypadalo by však lépe, kdyby choreografie byla udělána jako celek, a ne dva jednotlivé kusy s viditelnou mezerou mezi nimi. Poté ještě následovaly zelené balonky. Co se týče zvukového, tak díky dění na hřišti měli o motivaci více aktivně fandit celý zápas. Ovšem i přesto vše se hlavně z hlediska počtu jedná o zklamání. 

sepsala: Háčko