Ligový los k nám byl vstřícný a poslal nás na Slovácko v ideálním období, kdy je burčáková sezóna na vrcholu. Milovníci tohoto moku tak měli příležitostí vychutnávat tuto dobrotu do sytosti, ti nejrychlejší sehnali první „petku" hned po vystoupení z vlaku ve Starém Městě a do Hradiště pokračovali po svých.

Na stadionu jsme měli rezervovaných 450 míst, ale pořádající klub baníkovcům u vstupu neházel klacky pod nohy, jako tomu bylo třeba v Olomouci. Díky tomu se náš kotel rozrostl i na přilehlých sektorech, kde se dalo využít i zlevněné ženské vstupné, které nám po jarní pohárové zkušenosti (desítky baníkovců se vydávaly za ženy) v hostujícím sektoru zrušili. Jednotnému sektoru zhruba tisícovky chacharů někteří z nich pomohli vykopnutím brány mezi sektory osídlenými baníkovci. O kousek dále se pak v poločase rozhořel konflikt, když se místní ochranka snažila oddělovat chachary od chacharů a ti se na do ní pustili z obou stran.

O výbornou kulisu zápasu se postarali fans obou týmů. Slušný support chacharů, který byl vystupňován zlepšenou hrou a hlavně góly ve druhém poločase doplnila choreografie s plachtou fanouška s modrobílou vlajkou, která byla doplněna šesti stovkami balónků a několika modrými dýmy, z nichž některé skončily na hrací ploše. Slovácko předvedlo secvičený kotel uprostřed tribuny za opačnou brankou, menší kartoniádu s modrým křížem na bílém podkladu, plachtu na podporu potrestaného „Mercedese v garáži" Petra Švancary, hromadným svlečením do půl pasu a pyrotechnickou vložkou po závěrečném hvizdu. Na baníkovské straně propukly po závěrečném hvizdu tříbodové oslavy a velká děkovačka s hráči.