Někteří po škole, někteří po práci a někteří z pohodlí domova pospíchali na středeční pohárový zápas s Olomoucí. Bohužel výkony jak hráčů, tak i fanoušků byly otřesné. Nějaká ta snaha sice byla z obou stran, ale jak šlo vidět a slyšet, tak nestačila. 

I s 2 236 diváky by šlo dobře zafandit, bohužel se mnohým nechtělo a těm co se chtělo tak to sami neutáhli. Takže megafon marně koloval od jednoho k druhému. Až ke konci druhého poločasu se pár fanoušků vzpamatovalo a na poslední chvíli si zazpívali.

Olomouckých zastánců přijelo něco kolem dvaceti, párkrát si zakřičeli jméno jejich záložníka Marka Heinze, a odjeli si i s postupem zpátky do svého tvarůžkového králoství.

Úsměvy hráču při děkovačce nešly přehlédnout… asi měli radost z prohry. Každopádně by mě zajímalo, za co jim děkujeme my fanoušci? Mělo by se jim opět pořádně připomenout, že hrají pro nás a pro čest. Je pochopitelné, že je to pro ně teď těžké a stresující možný sestup, ale my fanoušci o záchranu bojujeme, takže by z jejich strany víc bojovnosti neuškodilo. 

Tak se s pohárem letos loučíme, co se dá dělat, utřeme slzy a soustřeďme se teď na ligu!

Tereza (Šarmice)