Již předem bylo jasné, že se tentokrát nebude opakovat loňský počet fans Baníku, kdy Zlín zaplavila bílá vlna čítající na 3.500 hlav. Počet přítomných baníkovců v kotli za brankou a na části protilehlé tribuny u hostujícího sektoru odhaduji na nějaké dva a půl tisíce. Jde pouze o odhad, přesné číslo se ve Zlíně nikdy nedozvíme.

Mnoho dalších lidí s šálami Baníku bylo roztroušeno i na zbytku stadionu. Už při vstupu do sektoru bylo vše v tradičním zlínském stylu. Plot nad sektorem byl opět náležitě rozkýván, ale tentokrát nápor nedočkavých chacharů vydržel.

Asi v páté minutě byla roztažena choreografie, která byla oslavou jubilejního vydání baníkovského fanzinu „Bazal". Po sedmnácti letech existence vyšlo právě v těchto dnech sté číslo! Choreografie o rozměru 11 x 43 metrů se skládala z igelitových pásů a vytvořila k jubileu upravenou repliku vlajky „Bazal".

Krátce poté bylo také odpáleno několik žlutých ohňů. Přes nepříznivý vývoj zápasu se fandilo kvalitně a hráči se mohli spolehnout na domácí prostředí.

Vzrušení přišlo okolo šedesáté minuty, kdy už se pár chacharů na trápení našich fotbalistů nemohli dívat a na hřiště přistálo několik ohňů a dýmovnic.

Utkání bylo na šest minut přerušeno a při odstraňování pyrotechniky zkolaboval jeden se zasahujících hasičů. Tento neplánovaný time out hráčům Baníku evidentně pomohl, na hřišti byl posledních minutách pouze jeden celek a čtyři góly ve zlínské síti jsou toho pádným argumentem. Závěr utkání provázela euforie na tribunách, kde již domácích příznivců bylo po málu. Jako již ve Zlíně tradičně nevydržel hned na několika místech (nejen v sektoru za brankou) nápor fanoušků místní plot, který je snad slepen žvýkačkami. Je s podivem, že Davidu Střihavkovi při jeho emotivních oslavách branky nezůstal plot v rukou.

Zlínský kotel byl slyšet pouze občas v první půli. Mimo supportu také několika transparenty reagovali na fámy ohledně údajného spojení klubu se Slováckem, které pár dní před zápasem šířil deník Sport.