Jablonec – Baník 2:3, „Jablonecké prokletí prolomeno!“

První dubnová neděle patřila mnohými oblíbenému výjezdu na jabloneckou Střelnici. Protože počasí už předem hlásalo vysoké až letní teploty, odstartovali jsme první bílou invazi v tomto roce. Už na nádraží jsme zjistili, že drtivá většina preferovala pro převoz do této destinace auto, jelikož na nástupišti bylo víc fízlů než samotných fanoušků.

Do Jablonce jsme přijeli bez jakýchkoliv velkých komplikací. Dík Adame! V sektoru hostů se schází přibližně 285 chacharů z celkové návštěvnosti 2 518. Tento počet fanoušků zdá se mi poněkud nešťastným… Dalších 20 až 30 našich příznivců nachází útočiště v sektoru vedle. Někteří z nich vzdali velkou frontu na lístky do sektoru hostí. Zde mají jablonečtí velmi špatnou organizaci, kdy jedna fronta slouží pro lidi s lístkem i bez, což jsme nuceni každoročně trpět.

Celý sektor je náležitě ustrojen osmi vlajkami, tato skutečnost lehce zabrnkala na nervy místnímu „veliteli“ (čti aktivní blbec), který nám potřeboval dokázat svou přítomnost a hned ze startu vydal pokyn, abychom vlajky sundali, či pověsili níž a z venku. Této „žádosti“ nebylo vyhověno a tím se celá situace uzavřela. No, zkusil…

I toto utkání se obchází bez pyrotechnické aktivity, je jistě jasné, na jaké zápasy se náš pyro oddíl šetří. Prezentovali jsme se však jinou cestou. Kromě bílého ošáleného sektoru a tradičních velkých mávaček, někdy kolem 55. minuty, pokryjí celý sektor modrobílé pásy, které neodkazují na nic jiného než na lásku k našim klubovým barvám. Plachtu vzápětí střídají po stranách modré a bílé vlajky, uprostřed se souběžně vztyčují obouručky. Nutno podotknout, že při takových akcích je opravdu víc než nutné dbát na pokyny speakra, protože cokoliv uděláte, ovlivňuje výslednou prezentaci. To si zapište za uši zejména pro zbývající zápasy základní části, kde to bude více než nutné!

První i druhý poločas byl vcelku štědrý na góly, což v posledních pár letech nebývalo zvykem. Baník v Jablonci nevyhrál přesně 18 let (není překlep), prokletí, které na nás uvrhl snad sám Míra Pelta. Nyní konečně tabule zářila v náš prospěch a reflektovala výsledek 2:3! Neuvěřitelné. Hlavními hrdiny této sváteční události se tak stali Klíma a Kpozo, kteří neminuli. Dík patří i na stranu jabloneckých za krásné vymetení vlastní brány. Někteří z nás zde výhru již zažili, pro jiné je ta nedělní úplně první výhrou na tomto pažitu. Ať už člověk patřil do jedné či druhé skupiny, euforie z vítězství byla stejná a naprosto elektrizující. Ve stejném duchu se nesla i následná děkovačka, které se kdo ví proč nezúčastnil trenér.

Pak už jen přes hory a přes lesy, autobusem, vlakem, autobusem, vlakem, jsme se krátce po půlnoci dostali unavení, šťastní a opálení zpět do Ostravy.  

PzJ