PODZIM ULTRAS BANÍKU

První polovina podzimu se vezla na vlně euforie, která dala zavzpomínat na mistrovskou sezónu 2003/04. O úvodní zápas na Bohemians byl v Ostravě nebývalý zájem, ale dostali jsme od domácích pouhých 580 vstupenek, a to ještě díky vyjednávání ze strany vedení FCB, protože původní kvóta byla 280 ks. Po velkých průtazích a menších „ojebávkách“ se do Ďolíčku nakonec dostalo 1.200 chacharů.

Hrát se však na větším stadionu, bylo by nás daleko více. Poté jsme v pondělním večeru zaplavili Zlín v počtu kolem 3.500 chacharů a také následné výjezdy na Slavii (1.800), Žižkov (581 v pondělí) a do Jablonce (425) byly historicky nejvyššími návštěvami chacharů na těchto stadionech. Závěr podzimu již tak oslnivý nebyl, ale i 269 fans v Českých Budějovicích, 171 v pondělí na Kladně a 151 v Mostu jsou solidními počty.

Zvýšený zájem samozřejmě využili i ostravští ultras. Diváky chodící na fotbal jen když se daří nejprve uvítali transparenty „Vandráci vítejte zpět! Kde jste byli tři sezóny? A teď všichni: Baníčku my jsme s Tebou…“. Z plných Bazalů měl samozřejmě radost každý, ale proč na potřebnou věrnost neupozornit? Po třech letech se díky tomu při zápase s Libercem na Bazalech vydařila velká kartoniáda na protilehlé tribuně. Při dalších kartoniádách jsme již museli bojovat s volnými místy a bylo třeba produkce zredukovat na prostřední sektor protilehlé tribuny, což bylo doplněno pyrotechnikou. Proti pyrotechnice jsou ze strany ČMFS a PČR stále větší tlaky, které otočily náhled na věc funkcionářů v klubech, které pyro doma dříve dovolovaly, či je dokonce svým fans propláceli.

Kromě specifického zápasu se Spartou se pyrotechnika organizovaně odpalovala na všech domácích zápasech a s bezpečností, jak stalé hrozí svazoví bafuňáři, nebyl jediný problém. S bojem za „svobodu“ ultras souvisela i choreografie „Naše největší vítězství“, která poukázala na fakt, že z nové kolekce dresů Baníku konečně zmizí oranžová barva, a že náš boj nebyl zbytečný. Proti modernímu fotbalu jsme choreografiemi vystoupili také doma s Libercem a na Kladně. Tam jsme podobně, jako mnoho táborů fans po celé Evropě poukázali na vraždu fanouška Lazia, kterého zastřelil aktivní policista. Zklamáním byl duel se Spartou. Pohroma se rodila už šest dnů před zápasem. Baník dostal ostudný výprask na Kladně a úbytek lidí vedl k upuštění od kartoniády. Navíc byl nešťastně tři dny mimo dosah člověk starající se o organizační věci a mající doma plány na výrobu choreografie. Muselo se tak značně improvizovat, ale vše se při velkém sebeobětování zainteresovaných zvládlo. Samotné utkání pak vše završilo – nejprve byla špatně roztažena úvodní velká choreografie na eSkách (lidský faktor + velký vítr), poté byly v přeplněném sektoru rozšlapány kartóny rozmístěné pro kartoniádu, a když na stadionu vypukla půlhodinová bitva mezi fanoušky a policií, padlo rozhodnutí, že se od zbývající připravené prezentace (choreografie i pyrotechniky) upustí.

Z výjezdů byl velkolepý zejména Zlín. Obrovská masa lidí oděná v bílém, zde předvedla rozhodně nejlepší support podzimu, který podpořila výborná choreografie ze 42 igelitových pásů „Rozšiřujeme revír!“. Na Strahově jsme pak další velkou prezentací oslavili 85. výročí našeho klubu, na Žižkově jsme s nadhledem přiznali, že „Pražské prachy nesmrdí ani chacharovi“, v Jablonci předvedli co obnáší chacharská věrnost a v Mostu poukázali na paranoiu šéfa místního klubu. Na bez výjimky všech ligových zápasech jsme se prezentovali nějakou choreografií, i když v Českých Budějovicích šlo o víceméně symbolické představení.