Za mřížema vánice,
je vánoční čas,
šedé stěny široké,
zadržují nás...
Můžou mi však ubránit,
jen tělesnou schránku,
myšlenky pak letí k vám,
v tom mrazivém vánku!
Vzpomínky mi vykouzlí
nostalgický smích,
a na mříže padá dál
smutně bílý sníh...
Ten se teplem promění
v osamělé kapky,
které mříže obejmou,
chtíc se dostat zpátky!
V kleče z okna zírám,
sníh už do tmy padá,
bílou krásou uchvácen,
v srdci mém – Ostrava...
A taky vy přátelé,
moje vnitřní síla,
jež případnou slabost
navždy zapudila!
Oči nechat suché,
na tváři mít sníh,
to je věru zásluha
kamarádů mých!
A tak s myslí klidnou
očekávám čas,
kdy se opět vrátím
zpátky mezi vás...
Ještě cesta daleká,
k naplnění toho,
do té doby já,
pořád budu v poho!
Veselé vánoce a vše nejlepší do nového roku přejí
a za podporu děkují
Chachaři z vězení
