Všeobecná bezpečnostní hysterie okolo tohoto zápasu zaktivovala některá média natolik, že do Prahy vyslali vlakem s baníkovci i své zvláštní zpravodaje. Ti se k danému úkolu postavili různě. Někteří korektně pouze informovali o válejících se flaškách či jízdě načerno, jiným to bylo málo a své výstupy z cesty patřičně oživili. Perlou byl tentokrát server „idnes.cz". Nejprve přinesl info o tom, že baníkovci již ráno při přesunu ze svého stadionu, kde měli údajně sraz, na nádraží zdemolovali autobusy MHD. Zpráva byla časem dementována, možná tak byly určeny hranice toho, co lidi už nespolknou... Vedle slov o demolování vlaku pak připojil i informace o tom jak 300 - 400 baníkovců demoluje nádraží v České Třebové. Z přítomnosti korzujících novinářů fanoušci nadšení nebyli a jeden z nich byl po menším sporu v Pardubicích ošetřen.

Nový Eden vyvolává již z vnějšku emoce a to jak pozitivní tak negativním jak u koho... Něco podobného prostě jinde v Česku nenajdete. Okolí sektoru hostů bylo již před zápasem možná nejstřeženějším místem v zemi. Neskutečné množství policistů s všemožnou technikou střežil z nebe tradičně vrtulník a osobně na vše tentokrát dohlížel i ministr vnitra. Politické ataky opozice jsou tvrdé, tak je asi i podobná šaškárna kvůli sedmi stovkám fanoušků účinná. Smutné...

Vstupenek na jméno bylo pro baníkovce k mání pouze 610, někteří je nakoupili, jiní z principu doklad totožnosti odmítli předložit a smířili se s tím, že zápas neuvidí. Není známo kolik chacharů neprošlo přes bezpečnostní kontrolou včetně avizovaného testu na množství alkoholu v krvi. Sektor hostů doplnily na každé straně plotu další skupinky chacharů, kteří se na vlastní pěst dostali ke vstupenkám, takže celkový počet lze odhadnout na 700. Na stadion pak dorazilo 12.565 diváku, což je vzhledem k běžným návštěvám v Edenu na utkání prvního s druhým docela málo, ale s ohledem na restrikce okolo prodeje vstupenek (občanky na celý stadion, omezený počet pro hosty, slavisté mohli koupit pouze dva lístky na osobu), jaké u nás dosud neměly obdoby to nízký počet není. Obřímu slavistickému kotli pro 4.000 fans chybělo k zaplnění nějakých 300 lidí, což by se dalo v našich podmínkách přirovnat snad pouze k brněnskému kotli Za Lužánkama v dobách největší slávy. Podle toho vypadal i domácí support, který byl velice kvalitní, a také rozmanitý. Zklamalo mě naopak pouze vzácné připojování se zbývajících tribun, zde mají sešívaní ještě značné rezervy. Chachaři fanděním určitě nezklamali, oproti minulým zápasům zde byl zřetelný posun vpřed. Nemělo příliš smysl jít do konfrontace s několikanásobnou přesilou slavistických hrdel, a tak byl support často načasován po dopění domácího chorálu. Podle televizních diváků to kýžený efekt přineslo. Oba tábory se prezentovaly také vizuálně, na ostravské straně šlo o jednoduché představení s modrobílými krepáky a balónky, vyskytl se i krátký menší konflikt s ochrankou kvůli zapálené šále Slavie. Domácí předvedli kartoniádu tématicky zaměřenou na bezpečnostní hysterii, která zápas provázela. Nad transparentem „Bastilla, Alcatraz, Mírov, Eden" byla vytvořena kartoniáda představující bílou mříž na červeném podkladu a vchody z tribuny byly překryty čtyřmi plachtami tvořícími heslo „A.C.A.B.". Později se na domácí straně ještě objevil transparent „Jsme fanoušci ne zločinci!". Choreografie se nesetkaly s příliš pozitivním ohlasem u slavistického vedení, které se díky tomu ocitlo hned po zápase pod palbou mediální kritiky. Objevily se fámy, že tohle choreo slavistům vedení dokonce financovalo, ale tyhle informace nejsou pravdivé.

  Po zápase se mi honilo hlavou, co fanouškům přinese avizovaný nový stadion, respektive jsem si na názorných ukázkách skládal, co přinesl slavistům. Je nesporné, že i mnoho baníkovských staromilců je z vize nového stadionu nadšena, ale neuvědomuje si zcela všechny dopady. Na jednu stranu slavisté museli slevit z některých ultras a old school  ideálů fandění, což není vždy jednoduché. Zmizela z tribun pyrotechnika, fanoušci již nejsou tak anonymní a svobodní, stouply náklady jak na vstupné tak na občerstvení a našlo by se toho určitě podstatně více... Na stranu druhou zde během krátké doby vyrostl jednoznačně největší kotel v republice, který to také po organizační stránce dotáhl zatím nejdále. Výborný support je zde řízen nepostradatelnou aparaturou (vzpomeňme na naše problémy v Olomouci) a místo ještě před časem obvyklého „Slavia do toho" disponují sešívaní širokým rejstříkem chorálů a popěvků, do nichž se zapojuje celý kotel. Dokáží také vytvořit kartoniádu v kterékoliv minutě zápasu, což je na Bazalech těžko představitelné. Ale to jsem opět u aparatury a organizace...