Ligový los s námi zažertoval a poslal nás hned v úvodním kole na místo, kde jsme před dvěma měsíci ligu končili. Po událostech, které doprovázely květnový zápas se daly čekat omezující opatření, a také že přišly. Domácí klub požadoval, aby měl před zápasem kompletní seznam obsady hostujícího sektoru, aby se údajně mohli připravit na konkrétní počet lidí, protože v květnu byl odhad dvojnásobně překročen. Dalo se očekávat, že tato nemožnost nákupu lístků do sektoru před zápasem přinese množství chacharů mimo sektor. V praxi však vše při vstupu do sektoru vypadalo jinak, což přineslo další zmatky, zdržování, nervozitu a mnohé vstupy na stadion až v průběhu zápasu.

Celkem se v sektoru ukázalo 291 chacharů (upřímně se musím přiznat, že jsem za daných okolností čekal podstatně méně), dalších na osmdesát bylo celkem rovnoměrně rozděleno po stranách dvou přilehlých tribun. To umožňovalo odpovídající pokřiky a rozeřvávání z jiných tribun, ale celkově byl support nějaký ospalý. Přesto musím smeknout před rozeřvávačem, který U Litavky nechal hlasivky a ke konci už jen sípal. Předvedeno nebylo žádné choreo a ani výkony plejerů na hřišti asi nikoho nenadchly.

Domácí asi třicetihlavý kotel se prezentoval občasným fanděním s bubny a menší sektorovkou roztaženou po celý zápas přes prázdné sedačky. Celkově byla na stadionu ohlášena návštěva 5.072 diváků, o čemž si dovolím pochybovat...

Do Příbrami jsem dorazil individuálně z Tábora a zpět jsem spěchal autem, takže nepřinesu vlastní postřehy z cesty. Dostal jsem pouze v sms před osmou hodinou info „před 30 min jsme přijeli na hlavák do Prahy a fízli nás pro naši bezpečnost při napojování vlaku, který je v nedohlednu odmítají pustit z vlaku! Už nevím, co bude dál...". Viděl jsem, že buzerace z loňské sezóny ještě přitvrdily, a tak bylo otázkou času, kdy se něco semele. Cestou se pak také semlelo a členové vlakové čety údajně fyzicky pykali za rozkazy svých nadřízených. Dá se tušit, že odveta na sebe nedá dlouho čekat...