Proč musí Baník neustále dokola prohrávat s mým nejméně oblíbeným klubem z ligy – Slávií? Klub, který je médii neustále pasován na favorita čehokoliv, přestože už léta nic nevyhrál. Klub, kterému údajně fandí polovina národa a který bude neustále chválen za to, že hraje „moderní ofenzivní fotbal“ i kdyby si celý zápas přihrával stoper s brankářem sem, tam a zase zpátky. Novináři udělali ze Slávie klub pro intelektuály, který bojuje proti vší špíně a překážkám, které Slávii všichni hážou pod nohy. A když náhodou odejdou ze hřiště, tak je to boj za očištění ligy.

Odpoledne před zápasem to vypadalo, že se potvrdí zákon schválnosti a po měsíci veder bude na prvním domácím zápase pršet. Naštěstí se tak nestalo a na tribunách se shromáždil osmitisícový natěšený dav. Bylo slyšet, jak si začátek sezóny všichni užívají – hymna a klasické chorály roztřásly tribuny, takže se to muselo líbit i Mírovi Bosákovi na komentátorském stanovišti. V sektoru S byla roztažena plachta s letopočtem 1922, ze které ČT ve svém přenosu ukázala jenom polovinu. (Co to je, Oto ?)

Baník zahrál klasicky kvalitně svou první patnáctiminutovku, pak se stáhl a umožnil Slávii několik nebezpečných průniků. Slávisté působili daleko rychlejším dojmem a bez větších problémů si rozebírali naši obranu, naštěstí byl Martin Raška pokaždé na svém místě. Obrana ale v prvním poločase rozhodně nepůsobila příliš jistě.

Hlavním tématem supportu byla oranžová barva na dresech, takže se ozývalo „Baníček je modrobílý“ a ve druhém poločase se pak v kotli objevily oranžové balónky. Osobně se mi dresy napodruhé (poprvé v přípravce s Olomoucí) už nezdály tak hrozné, jako by byly navržené pro Technické služby, ale rozhodně souhlasím s tím, že oranžová na náš dres nepatří. A nic na tom nezmění ani pochybné zdůvodňování moderátorem před zápasem, kdy tvrdil něco o tom, že jde o zatraktivnění dresů a moderní barvy a podobné tlachy.

Na konci poločasu ochozy zatleskaly v kotli zapáleným wroclavským ohňům, jejichž dým zakryl pálicí slunce, který pak konečně vystřídaly mraky. Začátek druhého poločasu pak byl pro nás nejlepší část zápasu, kdy Baník zatlačil Slávii na její polovinu a měl několik dobrých gólových šancí. Všichni baníkovci na stadióně hlasem podporovali hráče jak se dalo, ale gól bohužel nepadl. Naopak po naší chybě skórovala Slávie a bylo po zápase.

Naši hráči asi potřebují spíše psychiatra než nového trenéra, protože se po gólu úplně složili, což vyústilo ve druhou slávistickou branku. Fandění opadlo a nás už držel jen kotel, slávisti se ve svém sektoru předvedli několika kousky chorea a pak se radostí mlátili po hlavách rolemi papíru.

Opakoval se prostě klasický scénář zápasu se Slávií posledních let. Je třeba přiznat, že slávistická vyhra asi byla zasloužená.

Intelektuálové ze Slávie mohli slavit a nám nezbývá než doufat, že se letos na Bazalech ještě někdy sejdeme v minimálně stejném počtu. I výkon Baníku rozhodně nebyl úplně špatný, potěšil dobrý výkon Radka Slončíka. Doufejme, že se mužstvo předvede už v Liberci..

Přes výsledek to ale stejně byl dobrý pocit být zase zpátky na Bazalech.