Předzvěstí toho zápasu byl návrat Marka Jankulovského do Baníku po 11 letech strávených v zahraničí. Velkou neznámou však byl počet lidí, který si tuto událost nenechá ujít. Nakonec na utkání dorazilo 4.484 diváků.

Samotný kotel byl, vzhledem k celkovému počtu návštěvníků, solidně zaplněn. Méně však je někdy více. Fandění, až na závěrečné minuty zápasu, za moc nestálo. Jedním z nešvarů (kromě samotné neochoty fandit) je rychlost zpívání – zápas od zápasu se všechno zrychluje, chorály jsou odštěkávány jako kdybychom to chtěli mít co nejrychleji za sebou a zase se v klidu vykecávat. Proč někteří zvládnou zpívat pomalu a jiným to dělá problém?

V 64. minutě zápasu, kdy Jankulovski nastoupil na hřiště, přišla na řadu i jediná naše choreografie zápasu – nasprejovaný nápis „Marku vítej!“, který byl doplněn o modrobílé vlajky a ke kterému byla odpálena desítka rací.

Na hřišti Baník, díky brance Benjamina Vomáčky, po 161 dnech vyhrál ligový zápas a odstartoval tak návrat do vrchních pater tabulky naší nejvyšší soutěže, kam bezesporu patří!

Hradeckých „votroků“ dorazila asi padesátka. Po celou dobu zápasu se snažili fandit, občas dávali najevo své sympatie k vítkovickým fanouškům, které s nimi rozhodně nesdílíme - Vítek to chuje! Dále pak odpálili několik žlutých ohňů a předvedli dvě menší chorea – plachtu s „vtipem“ o rozdílu mezi Baníkem a trojúhelníkem (který teď už naštěstí neplatí!) a nápis „votroci on tour“.