S nadějnými vyhlídkami se vypravila většina návštěvníků na čtvrteční odvetný zápas třetího předkola evropské ligy s běloruským Dněprem. Realita však zůstala za očekáváním a pro tuto sezónu se musíme s evropskými poháry rozloučit.

Na zápas dorazila ostudná návštěva 4.812 diváků. Vzhledem k důležitosti zápasu pro Baník je to číslo opravdu špatné. Špatné to pro změnu nebylo se supportem, který byl i přes nepříznivý vývoj na hřišti poměrně kvalitní. Část chorálu se povedlo patřičně zpomalit a výsledný efekt byl o mnoho lepší. Stále však máme na čem pracovat, ale krok vpřed byl zřejmý. Závěrečných 10 minut pak patřilo chorálu „Za modrobílý dres…“

Choreografie byla tentokrát věnována posledním třem výjezdům Baníku do pohárové Evropy, které se odehrály na půdě bývalého Sovětského svazu.  Mezi nápisy „Baník on tour: Mogilev, Moskva, Tbilisi“ a „Se Sovětským svazem na věčné časy :-)“, byla roztažena retro mapa Evropy s vyznačeným Československem a Sovětským svazem. Na uzemí SSSR byly zabodnuty tři modrobílé vlaječky symbolizující města v kterých byla sehrána jednotlivá utkaní. Plachtu s mapou pak ještě doplňovaly červené kartóny.

Prezentovali se také chachaři sídlící na CH1. Nejprve vyvěsili na plot několika metrový nápis „Against modern football“. Poté na dvakrát odpálili žluté ohně, z kterých část skončila na silnici či mezi nic netušícími baníkovci na stadionu.

Co se dělo na hřišti jsem jistě všichni viděli. Smůla v proměňovaní i těch nejvyloženějších brankových příležitostí, několik střel do brankové konstrukce do toho ještě velmi zvláštní výkon sudího. Co naplat i takový je fotbal. Některé výroky sudího nezůstaly bez odezvy z hlediště, kdy po spršce nadávek přilétlo na hřiště nejedno pivo, plastová láhev či několik sedaček, kvůli kterých se po zápase strhnul konflikt mezi chachary a ochrankou.

V sektoru pro hostí byla zpozorována jedna osoba. Další příznivci běloruského týmu byli přítomni na hlavní tribuně s malou vlajkou, ale v tomto případě šlo spíše o klubové činovníky než o klasické fanoušky.